Konec ....
Dneska jsem byla naposled v práci. Zvláštní den. Na zdravotní úsek v Metal Alianci jsem nastoupila před třemi lety. Kolik se toho od té doby změnilo, když na to pomyslím .... kolik lidí tudy prošlo, kolik ošklivých i krásných věcí se za tu dobu stalo ... S odstupem času si člověk pamatuje jen ty hezké. Nikdy jsem si nemyslela, že se lze k někomu tak přilnout. Ty lidi se stali mou druhou rodinou. Ty rána už nikdy nebudou stejná, už nebude žádné kafíčko a příjemné ranní popovídání s Jíťou, už žádné vtípky s Danou a s doktorkami .. Jedna etapa je pryč .. člověk si uvědomí co měl, až když to ztratí. Trošku klišé, ale sakra pravda. Bude mi smutno ... alespoň teď, snad čas smyje všechen ten smutek .. život jde dál, ale je tu konec jedné etapy .. Tahle práce mi dala hodně. Kromě praxe v administrtivě to byla pro mě docela slušná škola života. Zase jsem se možná naučila o trošku víc poznávat lidi a zjistila jak je těžké poznat jací opravdu jsou, kolik zloby, přetvářky a nenávisti v některých vězí, až k neuvěření .. Ale poznala jsem i lidi, kterých si moc vážím, pro to, jací jsou a má víra že "dobří lidé ještě žijí" přetrvává (možná někdy naivně) dál :) Bude mi smutno moje druhá rodino! Chybíte mi!
Komentáře
Přehled komentářů
Skutečnost je ještě horší. Mnohdy pocítíme, jak nám někdo z našich přátel chybí, třeba i jen jeho prchavý úsměv.
Jistě, najdeme si nové kamarády, mnohdy i přátele, ale ti odloučení nám stále v hlavě tepou
svatá pravda
(Evík, 16. 9. 2008 19:25)Jojo to je fakt ... A jako tomu bylo na gymplu a všude kde jsem byla a už nejsem .. lidi na kterých mi záleží, s těmi se vídám dál :)
změny
(SiskaD, 16. 9. 2008 19:15)Vždycky je práce druhá rodina, protože v ní trávíš tolik času, vždycky se tam najdou lidi kteří Ti budou chybět, i lidi, které už nikdy ze života nevymažeš. Ale zůstáváš stále v jedné firmě, tak i o přestávce pěkně zaleješ to 3 v 1 od holek a zajdeš za nima na kus řeči:-)
...poznání
(Jindra, 16. 9. 2008 22:58)